LogoMakr-1LDIPM

Den 11 – Ninh Binh na 2 x dvou kolech

Ha Long Bay pevniny říkají jedni...no uvidíme...

Zbytek včerejší cesty uběhl jako voda, 1 zastávka na občerstvení a 1 zastávka na tankování, žádné další PPL s němkama neproběhlo, postýlky uhlídány.

V Hanoi nás poprvé přivítala parádní kombinace dusna, vedra a deště, na hotelu jsme byli cca v 0.15. Cestou jsme šli přes místní Beer street, kde to poměrně frčelo, holky byly terčem cat callingu místních. Hel má cca 3 metrovou postel, já s Anež jdeme do osvědčené kombinace 2 postele = 2 deky, byť vzhledem k počasí jsou jen do počtu.


Ráno máme v hotelu snídani, celkem i dobrou, takže nic již nehledáme po městě. Ještě musíme vyměnit dolary, na hotelu nabízí kurz 22.800, což jde, tak říkáme že chceme za 350 USD, milý chlapík se zastydí, že tolik dongů nemá a posílá mě do zlatnictví. Ve 2 mě odmítnou, ve třetím se 2 pánové smějí již z daleka, říkám že chci kurz 22.800 za 350 dolares, chlapík vrtí hlavou, čekám vyjednávání, ale na kalkulačce píše 23.100 dongů za dolar. Buď sem úplně blbej, nebo se právě pán, tzv. Zlaté hrdlo okradl o nějaký dongy.

Objednání taxi směr Ninh Binh přes aplikaci Grab je složitější než jsme čekali, 3 auta nám to stornují, ale vloží se do toho milý chlapík z hotelu, který mi sebere telefon, běhá tam a zpátky a něco do něj křičí. Nakonec nám domluvií bokovku. Řidič z Grabu nás vezme, ale ne přes Grab, který má moc velkou provizi, předpokládáme 20-30%, což při této trase je už slušná částka. Dostaneme od recepčního ještě dáreček a frčíme pryč (ano, řekl si o recenzi i s jeho jménem – budou bonusy).


Cesta přes Hanoi je překvapivě bez troubení, ale stále velmi dlouhá, po nájezdu na dálnici si stěžujeme na styl řízení, tzv. „Přicmrndávač“, kdy prakticky nonstop ťuká do plynu a auto dělá vlny. Anežce to sklo nevědomí rozbijeme tak, že to slyší i taxikář a štengruje plyn ještě víc. Při příjezdu klasicky selže centrální plánování, půjčovna kol má mezi 11.30 – 14.00 pauzičku na siestu, je cca 12. Plán jde do kytek, improvizace nás vede do hotelu, který je ale jaksi zbouraný, tak pokračujeme v příšerným vedru k dalšímu hotelu, což je 17 patrová budova s 3patrovým lobby. Když chceme uschovat zavazadlo, tak je paní na recepci překvapena, ale asi se nás chce co nejsnáze zbavit, tak souhlasí. Zkusím dotaz na půjčení motorky, a hle…to půjde – prý za 300 dva kusy. Jeden easy rider D+H a pak samostatnéj pirát silnic A. Do 10 minut máme připravené mašiny, pojištění, chrániče, helmy, vše co si člověk vymyslí (mrk mrk). Instruktáž je rychlá, efektivní a jasná. První krůčky a metry jsou i tak nejisté, míříme na benzínku, kde nám pán za 50.000 dongů načepuje skoro plnou (pozn. autora – většina tam zbyde) a vzhůru na Trang An grottoes. Helča plní skvěle roli navigátora a směrovky, neb ta naše na motorce vydává zvuk, jak sanitka křížená s velrybou. Parkování na 1*, holky utrácí za nevzhledné čapky.

Kupujeme 3 místa na lodičku, po informaci, že nám ji doplní ještě někým 4., tak kupujeme i 4 lístek. Procházíme Disneylandem (mají i podchod!), nalodění hladké, pádluje nám paní, cca 50, těžko soudit, moc jsme z ní neviděli, kromě očí. Oslovuje mě zásadně „Hey, Mr. Hello“. Bezpečnost zabezpečují 3 plovací vesty, holky při nandavání frflají. Čekají nás 3 hodinky na lodi, A se po 5 minutách ptá „jak dlouho ještě?“, vezme pádlo a jde paní pomáhat. Prvni jeskyně má podle všeho 1000 metrů, většinu času máme přikrčenou hlavu, místa není mnoho ani na pádlo, ale paní pádluje nohama. Když si jí chci natočit, tak vrtí hlavou nonono – asi je to nepovolený způsob a mohla by dostat padáka. Anež si ještě v jeskyni stěžuje, že loď před námi nemá helmu. Mno, ten kus rákosí, co má na hlavě, jí s Helčou jako helmu taky neuznáváme.

Na slunci se škvaříme, dalš jeskyně a stíny vápencových skal jsou příjemným ochlazením. Jsme tu silně underdressed, většina účastníků je vyšňořená jak do divadla. Díky vydatné pomoci Anežka Prskavec S. a Helena Hradílek Ž. stáhneme okruh na 2 hodiny. Moje role byla opět motivační, případně držící (deštník), viz karaoke v Du Gìa.

Na konci nabídneme paní dýško, nejprve kroutí hlavou, ale pak dongy shrábne velmi rychle. Přemýšlím, jak velké dýško dát holkám za jejich úsilí, tak nějak selhávám.

Další kilometry na motorkách vedou na Hang Múa – jeskyni a výhled. Při příjezdu na nás mává paní a vyběhne nám pod kola, asi by měla vědět, že jsem přeskočil lekce autoškoly, kde se probíralo brždění, ale když tam vletí i pán v zeleném, s pendrekem a píšťalkou, leknu se, že to je policajt a zabrzdím. V tom nás už tlačí na stranu s tím, že tam musíme parkovat. Co budu lhát – opět odrbali stařenku. Když holkám říkám, nic jim nedávejte, sereme na ně a jedeme dál, tak už jim drží helmy s tím, že ty ostatní co projeli tam spí – leda prdlajs, chytili jsme se do pasti a jdeme k jeskyni a kopci pěšky. Při vchodu vidíme další vÿběrčí u turniketů, na což jim prdíme a jdeme projet naše pekelně stroje.

Helča volí trasu, zezadu doráží Anežka, a tak po chvilce dojedeme do další vesnice, kde si dáme skvělé bahn my (holky vejce, já kuře) a čerstvé džusy, paní vše připraví v rukavici, kterou pak i vyhodí! Při této pauzičce k nám dorazí karaoke bus, zatim se jen připravuje, ale po menší procházce se vracíme už za dunění rytmu veitnamskýho popu. Ó, jak ho nenávidíme. Zároveň je tu hodně živo, hodně evropanů, poměrně rozdíl proti Sapě, kde byli spíše veitnamští, nebo čínští turisti (ty čínskě umí poznat jen Helča).

Pomale se vracíme do Ninh Binh, kdy cestou projedeme rýžovým polem a polem mušek, chvíli jedu poslepu, nevidím nic. Helča provede operaci oka, beru sluneční brýle (už je tma) a karavana jede dál. Máme čas, tak dáme další kombinaci džus & pivo, při odchodu nám paní majitelka mává od cesty, lidi jsou tu úžasný (i kdyby to dělali jen pro peníze). Cestou obdivujeme nasvícenou pagodu, Hel se to snaží fotit, ale naše telefony moc kvality nepobraly, takže z toho vylezla žlutá skvrna. Anež mě potají informuje o přejetým hadovi, já neviděl nic.

Naklepaný jak řízek na Vánoce dofrčíme do hotelu, kde zkusíme trik s možností sprchy. Pan recepční nejprve nabízí pokoj na celou noc, ale když pochopí, že za 2 hodiny odjíždíme, tak nás pošle na 6. patro. Tam je úplná tma, rozsvítíme baterky a vzbudíme paní, co se tu zašívá od práce. Vidíme bazén a ptáme se na sprchu, že nás poslal recepční. Anežka zkouší i sprchu předvést, v Aktivitách jí to vždycky šlo, takže nám paní přivolá výtah a pošle nás pryč. Na plán B jsme ale připraveni, v hledáčku máme hostel s pokojem na noc za 200 Kč, s tím, že dáme sprchu a vypadneme. Nakonec nás to vyjde jen na 50, pocit je to k nezaplacení.

Na vlak jedeme s Grabem (tentokrát vše ok), kde jsme cca 70 minut před odjezdem vlaku. Složíme se do prázdné haly, zkusím na přepážce zjistit, jestli je potřeba lístky nějak vytisknout, nebo jen v mobilu, ale dostáváme dbojité OKOK, takže si du zase sednout. U holek už oplendují malé holky, zatím jen 2. Po chvilce mě poprosí paní (jejich učitelka angličtiny), že tam má s sebou klučinu co se stydí a jestli si s ním popovídám. No, pro stydlína si vybrala toho pravýho, takže s klukem často mlčíme, opakovaně se mě ale ptá na můj vztah k jablkům, čokoládě, CocaCole, pomerančům, on má rád nudle (jo, fakt je má rád).

Po chvíli jej paní učitelka odvede s tím, že děkuje za snahu. Z klidu se neraduji dlouho, hned přiletí holka, která se sice nestydí, ale zásobu nemá o mnoho lepší (a to prosím neberte jako kritiku, v jejich ketech jsem uměl zhruba jen říkanku Ten little indian boys, jen spíš mě ta diskuze dokola o čokoládě a nudlích nebaví), pak jich kolem stojí asi 8, v momentě kdy na mě začnou šahat, tak říkám dost, najednou je klid. Holky jsou na tom lépe, jejich sparingy jsou třídní celebrity v konverzaci, a tak mají okruh témat širší. Každopádně snaha učitelek vytáhnout děti na konverzaci s cizinci považujeme za dobrý nápad, ale bral bych s sebou spíš ty, který už mají nějakou zásobu slovíček. Můj klid netrval dlouho, dostal jsem pak ještě na starosti dva klučiny, holky si také své studentky vyměnily. Rychlý nákup mňaminek před příjezdem našeho Orient Expresu, který nás poveze a snad i doveze do Dong Hoi, odkud máme zařízený transfer do vesnice Phong Nha, ale o tom už více zítra.

Dobrou.

PS: zítra bude bůhvíjaký signál, tak nečekejte zázraky…

PS2: prý sem Anež nepochválil za to, jak hezky jela -> chválím, jak hezky jela!