Budík nastavený na 7:30 byl pro Anež celkem nepříjemný, takže se mě ptá, jestli si náhodou nechci jít zaběhat = ona chce ještě spát. Jsa vyděšen z výkonů běhaných v Praze, kde se běhá ostošes a po zjištění, že venku je příjemných 20°C to jdu zkusit…nic moc, člověk tu běží po silnici, kde za vámi lítají místní (nebo snad toulavý) psy, kouhouti a sem tam nějaké slepice. Očkování na vzteklinu má jen ospalec, mě by se hodilo rovněž.
Běh nebyl dlouhý, ale při návratu už se princezna koulí z postele, takže jdeme na snídani, chceme vyrazit dokud nebude ten největší hic jako včera. U snídaně nás nepřekvapivě jako první zdraví místní vořech, tuší že dneska procházka nehrozí, tak má dobrou náladu. První zastávka je Huay Pu Keng – kayanská vesnice, kde žijí uprchlíci z Barmy, která je odtud coby kamenem dohodil. Vesnice je jednou z těch, kde žijí tzv. “longneck” lidé (tedy přesněji řečeno ženy). Vstupné za 200 na osobu, klasika. Docela dlouho přemýšlíme, jestli je dobře, že jsme tady, jestli ty peníze jdou do kapsy, nějakému místnímu pasákovi, nebo jdou na podporu těch lidí. Jak jsou totiž všechny i zapadlé vesnice poměrně upravené, a to berte prosím s rezervou, tak tady je to takový ten ne moc utěšený pohled, kdy i místní na vás koukají jako na chodící bankomat. Druhá varianta, že jdou přímo jim, nám taky nepřijde dokonalá, ale přeci jen o něco lepší…no bůhví, názor, ať si udělá každý sám, taky vám nekecám do toho, co děláte (zajímavost od cesty – jediná zděná stavba ve vesnici je katolický kostel, such a surprise!).
Následně míříme do národního parku na vodopády – Namtok Pha Suea, snad budou velký! Vstupné jen za 100 bht a ještě ke všemu to je 2v1 – vstup k Fish cave, kam pojedeme později. Vodopád žádná sláva, navíc zde kousek hoří, takže vzduch je těžký, kouř cítíme i přes roušku, takže se tu moc nezdržujeme. Následně vybíráme jako další destinaci Pang Tong Palace a čekáme palác. Přes silnici závora, jde k nám mladík v uniformě s papírem a dotazem:
On: kam ty jet?
Já: palác
On: ok, sem napiš svoje jméno
Doplníme tedy požadované informace, zbytek si dopisuje on, posouvá překážku pryč a pouští nás dál. V alternativní pravdě upravujeme rozhovor už jen s Anež:
On: a pozvání máte?
Já: ano
On: už vás očekávají, jeďte!
Jedeme velmi pěkně upravenou krajinou, moc netušíme kde to jsme. Dojedeme až na konec, kde je jen velká zelená plocha s dvěma heliporty, stále ještě nechápeme, ale jdeme to projít po chodníčku. Cestou nám to nedá, tak otevíráme Google a zjišťujeme, že jsme v něčem jako automobilovém safari, kde ovce nejsou dostatečně bílé, koně jsou hubený a cestička není pořádně vyplená (stížnosti recenzentů, nebo taky naše). Anežka tedy naskakuje na korbu jako na správném safari a projíždíme prostorem okolo jednotlivých výběhů a prostranství. Pár ptáků ve voliérách vidíme rovněž, mají tu překvapivě hodně pávů a ještě více překvapivě jsou i tyto zvířata pod zámkem. Narazíme i na roztomilé kočky, ze kterých se vyklube baby levhart, ale mají to poměrně na salámu. Projížďka pokračuje směrem na avizovaný Fish cave, ale cestou do kopce si Anežka vybrečela pauzu na kafe u jednoho stánku, kde posedávají místní pracanti a dvě úřednice / učitelky ve stejnokrojích. Nakonec se z toho vyklube objednávka jídla…slovy klasika “ojebali stařenku!” Jsou zde trošku pomalejší, tak si Anežka odskočí k někomu do obýváku, když hledá záchod. U Fish cave je připravené parkoviště, krámky, kavárničky a prodavači cetek – hotová Amerika. U vstupu hrdě ukazujeme nakoupené vstupenky od vodopádu, pán nám odpovídá úsměvem a palcem nahoru. Procházka vede podél, nebo spíše mezi řekou špinavou (ta teče údolím) a potokem čistým (ten teče z jeskyně). U ní narazíme na menší jezírko, které je plné ryb, nákup jídla za 20 bht odmítáme, šetříme. Anežka raději vezme koště a zbytky po ostatních návštěvnících zamete směrem do vody, rybičky se můžou přetrhnout, hlavně o zelené listy, bobule jim toliko nevoní.
Jakmile uklidíme celou plochu před jeskyní, přesuneme se na poslední zastávku dne – Ban Kung Mai Sak bambusový most, který vede přes rýžové pole…atrakce jak dělaná. Jako zajímavější hodnotíme doutnající a místy hořící bordel podél cesty, který nikdo neřeší. Jestli byla tahle část zapálená schválně, nebo to je nehoda, ví jen místní. Anežka instaluje aplikaci IQAir, která sleduje kvalitu ovzduší. Naše hodnocení? Barma hoří! Hodnocení aplikace? Very unhealthy condition! Doporučuje masku, rouška je málo…díky! Po příjezdu na hotel skočíme do bazénu, a jde se hákovat. Večeře je rychlá, stejně máme pocit, že čekají vždy jen na nás a maximálně další 1 zoufalce…a zpátky ke strojům (já větší část večera dojíždím Yellowstone a Anež přináší hodnoty).
Dobrou!





















