LogoMakr-1LDIPM

Karanténa – Den 1

Paštiky za hranice, neoficiálně přejmenované na "Paštiky nejdou za hranice bytu", se vrací v Covid-19 edici! Protože jsme se letos nedostali na velkou společnou dovolenou (no dobře, byli jsme v Rakousku, ale bez signálu), náš oblíbený deníček zůstal ležet, ale tušili jsme, že nějaká delší, tak 14ti denní, dovolená přijde a je to tu!

Psát tenhle deníček jsme se rozhodli, protože nám v něm za letošek chybí hezká dovolená, protože tuhle čupr webovku máme předplacenou, tak ať se využije žejo, proto, abychom informovali těch pár zvědavců, které z nějakého důvodu naše životy zajímají a taky proto, že pomlouvání veřejně na internetu je naše nejoblíbenější forma hádky a tušíme, že to bude časem gradovat.
Pro mě tahle dovča začala už před půlnocí, kdy mi Anežka přes dveře oznámila, že je Dan pozitivní. Pravda, tohle pozvání na společně strávený čas nebylo tak lákavé jako pozvání do Ameriky, ale tentokrát jsem měla méně na výběr. Ráno bylo zběsilé, obvolávání pracovních záležitostí, telefonáty s hygienou, doktory, promýšlení taktiky. Coviďák byl odsunut do ložnice, Anežka z ložnice a všichni jsme se pustili do homeoffice.

Během dne vznikly veškeré důležité plány – na test s Anežkou půjdeme v pátek (takže jestli počet coviďáků v bytě vzroste nebo ne, bude překvapení), naplánovali jsme si jídelníček a vytvořili základní to-do-list, na němž má Dan jediný úkol, a to vyléčit se. My s Anežkou se nadřeme víc. Zároveň se ale těšíme, že následujících 14 dní si nebudeme brát kontaktní čočky, nebudeme se malovat, česat, nosit podprsenky, ani žádné další podobné životní zbytečnosti. Takže jsme do téhle karantény vkročily vlastně s jásotem, ale fotky nečekejte.

Nutno podotknout, že Dan je celkem v pohodě a prudí úplně stejně jako normálně, takže lehký průběh. V noci mu vždycky vyletí teplota, bylo mu dokonce tak špatně, že si vzal ibalgin místo paralenu, což mu bylo důrazně zakázáno (pro ty, co to nevědí, ibalgin i ibuprofen zhoršují průběh koronaviru, takže nebrat, brát to, co obsahuje paracetamol), ale jinak se přes den zdá, že jsou jeho příznaky minimální. Možná má problémy v noci, protože jak dobře víme, čert nikdy nespí, hehe. S Anežkou nám to přijde až lákavé si takhle odbýt koronavirus a získat tím alespoň dočasnou imunitu a z pohledu hygieny tříměsíční imunitu na karanténu. Maličko proto doufáme, že naše testy budou pozitivní, ač je to značně kacířské. Bohužel bychom ale stáhly do „pekla“ karantény několik lidí s sebou.

Formálně se to má tak, že Coviďák má od včerejška izolaci na 10 dní a nebude-li mít pak nějaké příznaky, jakože jich má i teď skoro nedostatek, dovolená pro něj končí. Mně a Anežce dnes začala karanténa na 14 dní v případě negativních testů. Budeme-li mít testy pozitivní, od výsledku nám začíná také izolace na 10 dní. Testy na pátek jsme naplánovaly ze dvou důvodů – splňuje to pokyn hygieny jít na test 5-7 dní od setkání s Danovými příznaky a také proto, že by nám karanténa v případě pozitivního i negativního testu měla vyjít nastejno.

Máme už trochu paranoiu. Ano, první den. Já kašlu, když myslím na kašel, Anežka dumá, jestli ji bolí hlava, protože neměla kafe, nebo proto, že má covid, já si pak po hodině sezení v tureckém sedu diagnostikuju jasnej covid, protože mě, světe div se, bolí kolena.
Po poctivé osmihodinovce na HO jsme s Anežkou začaly plnit to-do-list a usoudily jsme, že když je tak pěkně a nám je ještě dobře, což samozřejmě hrozí, že nebude, osadíme naše záhonky jarními květinami. Zavrtaly jsme cibule tulipánů a narcisů (díky mami, díky Hani) a obložily je cibulkami modřenců. Jestli jsme je poprskaly koronavirem, třeba z nich vyrostou mutanti, to by bylo super!
Anežka se hned nato pustila do přípravy povidlových buchet na snídani a k večeři děláme domácí ravioli se špenátem, ricottou a parmazánovou omáčkou. Dokud máme chuť a čich, přece!
Helča