LogoMakr-1LDIPM

Den 1 – Praha, Londýn, New York, aneb z Baterií do Battery parku

Léto v plném proudu, většina paštik se dnes přesouvá k moři a jelikož my chceme být originální, tak míříme do betonové džungle, tak snad aspoň bez front...

První den začíná nepříjemným vstáváním před 5, neb nějakým omylem letíme z Prahy již v 7, a tak už v 5:20 naskakujeme do objednaného taxíku, Anež hlásí, že by nemohla dělat taxikáře…dobře, že se učila…menší vzrušení připravím, když si zapomenu řidičák, pan Taxi se celý nadšený vrací, aby mohl opět projíždět jednosměrky ve Střešovicích. Na letišti jsme i tak brzy a kromě nepříjemných Čechů ve frontách a shledání se s Peťou a Peťou (ha, nevíte, kdo je kdo, co!) se neděje nic zajímavého, a tak s lehkým zpožděním rolujeme směr Londýn.

Nad Londýnem očumujeme nějaký větší stadion, díky Tomovi zjišťujeme, že to je Twickenham, dle Googlu docela důležitý sportovní stánek…vypadal ošuntělý. Na LHR musíme změnit terminál, letíme z poměrně novější 5ky, která je se začínajícím létem plná k prasknutí. I proto využíváme možnost se zašít a jdeme do Concorde room, kde dáváme již 2., teoreticky 3. snídani a někteří z nás již 2, teoreticky 3. skleničku alkoholu…blody mary, po které se opět rozbrečím, již ani nedopiju. V salónku stihneme i oběd, celkem to ušlo, sprchu též a rup šup na gate C64, u kterého je první zdřžení, kdy stojí velký chumel lidí, informace žádné, jen pozorná Peťa zaslechne, že volají její jméno, tak nervózně polkne a jdou s Petrem k bráně. Po chvilce nám zmizí z očí, přičemž máme různé teorie:

  • něco našli v kufru (Anež)
  • overbooking (i jej hlásili s prosbou o přihlášení se nějakých dobrovolníků na posun letu), a tak dojde k upgradu / downgradu / donucenému posunu) (Dan)

Jsme vedle jak ta jedle, šlo jen o dodatečnou, náhodnou bezpečnostní kontrolu a potkáváme se ještě před nástupem do letadla. Vzlet je rychlý, následuje další z řady obědů, které doplňujeme dalším šáněm, degustačním průletem všech červených vín a po dezertu si objednávám ještě rum, naše letuška Moravanda se strojeným úsměvem mi naleje lampu, zhruba trojitý panák. To se zopakuje ještě 3-4x. Moc si to už nepamatuji a film na který jsem koukal jsem měl taky trochu v mlze. Anež se rozhodla využít let na její nejoblíbenější aktivitu, tedy spánek. Já se potkám s Petrem právě nad rumem, od Moravandy dostal stejnou dávku, a tak druhé dolití s díky odmítá a jde se rovněž natáhnout. Na chvilku to zalomím též. Před přistáním dostaneme poslední jídlo dne, víc už zkonzumovat nemůžeme a ani si nevšimneme, že jsme již dosedli na JFK, v malinkém v předstihu.

Hraniční kontrola je rychlá, pohraničník neřekl ani slovo, orazítkoval nám pas a poslal nás všechny 4 dál, na výdeji zavazadel se ale krapet zdržíme. V New Yorku je pěkný dusno a vedro, cesta na Manhattan sockou je tak náročnější, jediné vzrušení je latinskoamerická rodinka s 9 dětmi, kdy 1 mělo evidentně špatnou náladu a neroztančil ho ani jeden náhodný spolucestující, který mu pouštěl u hlavy naplno řvoucí JBL. V Čechách bychom už volali sociálku.

Na hotelu jsme okolo 8, rychle se vybalíme a s Anež a Petrem jdeme na menší procházku přes Baterry park a podél řeky Hudson, na kterou to onehdá poslal kapitán Sully se svým Boeingem. Kocháme se výhledem na Sochu Svobody a panorama New Jersey. Peťa to vybalení spojí se zabalením do postele, a tak se nezúčastní našeho nákupu nejdražší vody v životě, Anež se uklidňuje tím, že je stáčena v rukavičkách z nejjemnějšího ledovce kanadských Rockies….tak určitě.