Dobré brzké ráno, je 2:30 a my vstáváme, abychom ve 3:00 čekali na recepci hotelu na náš odvoz. Večer byla v hotelu párty, takže plán jít spát brzo nevyšel. Nevadí, dospíme se snad v autobuse. Čekají nás 3 hodiny cesty směr Colca Canyon. Vzhledem k Tomíkově předevčerejší zimnici (zatím naštěstí pořád není žlutý) jsme zvolili jednodenní tour, což v podstatě znamená vyhlídkovou jízdu autobusem. Anežka s Danem dnes dokončují svůj dvoudenní trek a večer se naše čtveřice opět spojí.
Po cestě do Colca Canyonu zastavujeme ve 2 “tradičních” vesnicích, v první zhlédneme taneček místních žen, ve druhé na nás čeká zástup žen s alpakami, které nás lákají k pořízení fotky. Tak jak už jsme v Peru opakovaně viděli, vše co je zaručeně tradiční je spíš kýč určený pro turisty. Průvodce Abel nás nabádá, ať místní finančně podpoříme, tudíž tanečnicím do kasičky házíme 1 sol (cca 6 Kč) a za stejnou částku si předplácím možnost pohlazení alpaky, která se ke mně hned přitiskne a chce se fotit. Kromě alpak je zde také možnost focení s orlem, kterého má peruánec přivázaného na řetězu a na povel přelétá na paže turistů. Takovéto týrání zvířat nepodporujeme, ale majestátního orla tajně za zády mučitele obdivujeme. Poté pokračujeme v cestě k nejoblíbenější vyhlídce na Colca Canyonu zvané Cruz del Condor. Pod vyhlídkou ve skalách hnízdí kondoři a je to tudíž ideální místo k jejich pozorování. Dostaneme na výběr, zda si chceme trochu zahikovat nebo dojet až na vyhlídku busem, volíme první možnost. Průvodcem proklamovaný hike je asi 15 minutová procházka po rovince, při které mě napomíná, že jdu moc rychle (a to obvykle patřím k nejpomalejším kouskům v naší skupince), vzhledem k nadmořské výšce 3800 m.n.m. to však pro neaklimatizované může být náročné. Máme štěstí a po cestě vidíme několik kondorů plachtit nad kaňonem. Kondoři ze svých hnízd vylétají vždy po východu slunce, jelikož jsou moc velký a těžký (rozpětí křídel cca 3m, váha až 15kg) tak nelétají, ale spíše jenom plachtí, k čemuž potřebují teplé vzdušné proudy. Pokud nesvítí sluníčko, nejsou schopni ze svého hnízda vyletět, bez potravy jsou schopni vydržet asi 3 týdny. Na vyhlídce poté trávíme ještě asi 30 minut, s napětím pozorujeme, kdy se objeví další kondoři a obdivujeme eleganci jejich pohybu. Cestou zpět nás čeká zastávka v hotsprings, které na fotkách vypadají moc hezky, ale v reálu jsou to takové 3 “kaluže”. Jdeme se tedy raději projít. Po cestě si chci odskočit, ale při výběru místa nemám šťastnou ruku a celou mě popíchá kaktus, bodliny vytahuju po zbytek dne. Poté se přesouváme na oběd, který je navzdory očekávání celkem obstojný. Po obědě nás čekají ještě dvě zastávky – vyhlídka Patapampa 4910 m.n.m., odkud je možné si prohlédnout místní sopky (včetně jedné stále aktivní) a pozorování divokých alpak a vikuň v přírodní rezervaci Salinas y Aguada Blanca. V podvečer dorazíme zpět do Arequipy, byl to celkem dlouhý den. I když jsme zprvu byli zklamaní, že nezvládneme dvoudenní trek, shodli jsme se, že i naše jednodenní tour byla fajn a stála za to.
