Dobré ráno, dobrou noc, dnes, podobně jako včera platí tento univerzální pozdrav. Den začíná cca ve 2.30, kdy se začínáme řítit z kopce ve výšce cca 4.500mnm, přičemž cílová destinace je zhruba o 2.500 výškových metrů níže. Jedná se o 2. největší město v Peru – Arequipa, velikostně zhruba taková Praha.
Sedadla byla skutečně pohodlná, srovnatelná s business class v letadle, a tak bereme na milost společnost Peru Hop, která sice nebyla schopná nás nacpat do jejich busu, ale vše perfektně ohlídali, zařídili a posadili nás do vozu společnosti Cruz del Sur. Venku je zima jako když praští, okna jsou promrzlá naskrz, cca -10°C…snad se bus nerozbije a nebude nutné vystoupit. Anežka se někdy v noci, netuším v kolik, dobývá na záchod, že prý mám jít otevřít dveře, přičemž scénář se opakuje i při návratu, jsem za hrdinu!
Po prvním úseku klesání, který nás po podprůměrně kvalitní silnici sveze na menší odpočívku, si jde řidič s baterkou obhlídnout vůz – určitě jen preventivně, stejně jako před nástupem do busu musel na kameru dýchnout do alkohol testeru a projít celou řadou dalších bezpečnostních protokolů. Stejně tak i my byli prošacovaní, kapesní nožík nám ale v batohu nevyhmátli, tak teď nevím.
Do cíle nám nyní zbývají 2 kilometry výškově a 70 kilometrů horizontálně, cestu většinově prospíme, případně proklimbáme. Zhruba ve 4.15 nás začnou vykopávat z busu, zavazadla dávají proti jízdence – super organiza e!
Na terminálu čeká, dle instrukcí z Puna, celá naše skupinka:
– 3 spálený rajčata z Holandska (neplést s Keny / prskoletem)
– velmi tichý pár, který s námi byl na celodenním výletu na lodích, přičemž roušku odložil skutečně jen na konzumaci – jsou vzorní!
– cca 25 letý amík, který dokončuje VŠ (nějaká diplomacie) s láskou pro Jižní Ameriku, se kterým jsme jeli už z Cusca a byli na večeři, za mě sympaťák
– postarší paní, která se ale ztratí – prý šla na taxik, tak snad jí nikdo neobere, jako Anežku o dolares…
Zhruba za 10 minut přiběhne sympatická paní, co sice nemluví anglicky, ale má bundu Peru Hop a všechny nás žene do dodávky s nápisem Peru Hop – tohle vypadá zase spolehlivě. Dodávka nás postupně rozváží po městě, na paškál jdeme jako poslední, zastavujeme před celkem slušně vypadajícím hotelem okolo 5.15…minuta pravdy, máme domluvenou jen úschovu zavazadel mezi 6am – 8am, vymýšlíme, jak pána přesvědčit, že je lepší nám nechat pokoj, než abychom mu 3 hodiny zevlovali v lobby na pohovkách a nenechali ho rovněž dospat, případně dělali brajgl před hotelem, ale pan recepční buď pochopil náš tichý psychický nátlak, nebo vypadáme po 2 nočních přesunech až příliš zuboženě a dá nám rovnou pokoje, které jsme měli dostat na další noc a ještě se omlouvá, že snídaně pro nás není.
Rychle se v pokojích zabarikádovat, co kdyby si to chtěl rozmyslet, sprcha a spát, sraz máme v 8.30…
Budík prý zvonil (říká Anež), každopádně jsme nevstali, probouzím se tedy v 8.32 s tím, že jsme zaspali. T+K už čekají dole, nový pan recepční je poslal na snídani, po kontrolr tak hlásí, že zítra bude dobrá!
Přesně na čas nás vyzvedává další dodávka Mercedes a jedeme směr Ruta del Sillar, putování v minibuse po okolních krásách začíná.
Tour je opět vedena španělsko-anglicky, dnes to ale místní klučina zvládá mnohem lépe, než ti dva diktátoři v jedné osobe ze včerejšího výletu. První zastávka je rychlá 5ti minutovka, jen abychom pochopili zlom dvou desek, které tu formují 3 vulkány – majestátní El Misti (hrozně rád bych na něj vylezl, je to prý 2 denní hike, ale dle A by to bylo zbytečné trápení), sněhem pokryté Chachani a trošku vzdálenější Pichu Pichu. Druhá stanice následuje záhy, je to zhruba jako kdybych vám zastavil na nějaké pile u Šumavy – je to místo, kde těží kámen vulkanického původu, tzv. Sillar (český ekvivalent nechť doplní nějaký znalec šutrů, na střední jsme to určitě neprobírali), ze kterého je celá řada budov ve městě a ze kterého dělají sochy. Aby místu dodali punc originality, udělali zde minikopii brány v Petře, ale tomu už se smál i sám průvodce. Každopádně s Tomem si zde zamilujeme místní fáro, byť už ho někdo dříve ťuknul, chybí mu zrcátko.
Po necelé hodince brouzdání opět neskočíme do vozu a jedeme směr hlavní lákadlo dnešní tour – kaňon, vyhloubený řekou, taková obdoba Antelope Canyon, více zde: https://baterievtrapu.cz/den-16-antelope-canyon-a-horseshoe-band/ s drobným rozdílem v ceně, organizaci a množství turistů, nám se tam ale moc líbí a jsme jen zklamání, že procházka velmi brzy skončí, přitom dle průvodce, kdybychom šli cca ještě 50 minut, dojdeme k místu, kde se kaňon napojuje na řeku…
Zpět do Arequipy jedeme asi hodinku, z auta nás vyhodí v centru, jdeme na čumendu. Snídaně byla chudá, tak rychle čumendu upravíme na návštěvu restaurace, vybereme moc pěkný podnik s posezením venku, nabídka jídel je takový zvláštní mix (cheese naan, nachos, tikka, chorizo, pizza & pasta spod.), ale provedení je naprosto výborný, včetně místních piv.
Abychom zážitek trochu zkulturnili, jdeme na prohlídku místního kláštera, který se otevřel veřejnosti v roce 1970, a to po dlouhých 391 letech. Komplex je rozsáhlý a moc pěkný, obecně, celá Arequipa nás potěšila jak kulturně a dobře vypadá (bavíme se tedy samozřejmě jen o centru, jakmile vypadnete o kus dál, tak zase bída, bordel a smrad). Nejvíc nás překvapí množství kuchyní, které řádové sestry měly, kdovíproč jsme předpokládali, že kuchtit budou společně. Záchod jsem viděl jen jeden, stejně tak i koupelnu, která mi připomněla hotel King David v Praze.
Od dopoledne se potýkáme s nefunkčními daty v mobilu, přeci jen to vypadá, že nás ten usmrkanec ve vetešnictví v Cusco obral jak správný gringa. I tak někteří členové výpravy stále věří, že nám data, na další období, naskočí, tak jak ten prodejce hrnců sliboval, a tak program na další dny ladíme postupně dle dostupnosti wifi a po kafíčku na střešní terase s krásným výhledem se procházkou vracíme k hotelu.
Na hlavním náměstí zaskočíme do dalšího kostela si vyslechnout bohoslužbu, T+A osvíceně poslouchají a utečou, až když se k nim dostane místní pohůnek, takovej lovec motýlů, který se ohání vercajkem co má babička na česání jablek, akorát tenhle češe věřící o jejich Solíky.
Ke konci putování uděláme pár dobrých nákupů (A+K berou ochrané sklíčko na displej mobilu za 30 Kč, a to včetně nalepení) a celí natěšení nabíháme do sprchy a do postele, to že ještě nebylo 7 večer je nám srdečně jedno…
PS: všímáme si jedné drobnosti – u všech bank se tu stojí fronty, buď tedy začal run na banky (po demonstraci místních kamioňáků další projev nespokojenosti místních), nebo tam mají něco zadarmo….
