Jak už zaznělo, když je volno a já nemůžu dělat nic míň otravného než pracovat na nejotravnější věci mého života, ráda si pořádně pospím. Abych tomu dodala grády, otevřela jsem si asi v šest ráno okno, aby mě bubnování deště a zima v pokoji z objetí peřin nepustilo k diplomce moc brzy. V 9:30 se budím příjemně vyspaná, s lehkou omrzlinou levé ruky, která nebyla pod peřinou, a zprávou od Dana. Tentokrát se s Anežkou rozhodli to, jestli jsem živá, zkontrolovat fikaně, posílá mi tedy na messenger vyúčtování posledních dní, pusík. Pro odlehčení pak posílá fotku Anežky, jak kouká na Panoramu, a to já můžu, takže se se snídaní připojuji.
Po druhé snídani ještě chvilku zevluju u Spongeboba (ano, tak nízko jsem ve vyhýbání se diplomce klesla), ale aktivita ostatních přítomných mě nutí jít taky něco dělat. S Danem, který dává dohromady fotky z loňské dovolené, a Anežkou, která se odhodlaně pouští do croquembouche (spojitost se včerejším dílem Master Chefa je pouze šťastnou náhodou) se srdceryvně loučím a odcházím dělat, že něco dělám.
Sotva se pustím do práce, už je tu oběd. To je ale smůla, vůbec mi není přáno pracovat! Protože dnešní vyúčtování nebyla taková trága, jak jsem myslela, dopřáváme si v duchu sváteční nálady maličko dražší mňamku, havajskou baštu poke bowl.
Pak už se pouštím alespoň do vydatné rešerše a prohrabuju se svýma knihovědnýma bichlema (nejtěžší má 6 kg, takže zároveň posilování). Po několika hodinách zjišťuji, že jsem udělala zase velký nic a tak jdu na obhlídku do společnosti. Dan sice vítězoslavně hlásí, že fotky má na vytištění asi za 3000,-, ale žádný croquembouche nikde nevidím, takže si aspoň nepřijdu tak neschopně. Tuším ovšem, že až za pár hodin dalšího nic nedělání vylezu ze své sluje, ten dort tam bude a moje ponížení bude dokončeno.
A je to tak! S tímhle tušením jsem udělala alespoň jednu dlouhou zbytečnost a teprve potom opatrně vykoukla z pokoje. Je tu, Anežka právě dokončila krásný croquembouche pro Dana. Jako správná kuchtička nad ním kroutí hlavou a tvrdí, že není spokojená. Nevěřím jí ani trochu! Dort je krásný a jí při téhle lži cuká levý koutek. Už se těším na večeři, kterou vaří snad-už-ne-Coviďák, a dnešní jógu bych vzhledem k náladě viděla na lekci s názvem „Yoga For When You Feel Dead Inside“ (když se cítíte uvnitř mrtví). Co mi teda zvedá náladu je ten dort, zbylé profiterolky a přerostlé profiterolky, ze kterých vznikly menší větrníky. Aspoň něco nám můžete závidět 🙂
Helča
