No, zpátky do reality, k naší karanténě – dnešní den se nesl (měl nést) v duchu hesla: „Teď tady velím já!“ Modří už vědí, ostatním dám dvouslovnou nápovědu: Výměna manželek (cca vždy okolo poloviny pořadu). Ano, dnešní den měl být ten, kdy se všechno v dobré obrátí, kdy vrátím kuchyňské náčiní na místa, kam patří, v televizi poběží normální pořad (ne, Gilmorky opravdu nepočítám), nebudu dezinfikovat vybavení koupelny při každé návštěvě a nebudu již ve svém vyhnanství (ne, můj výhled se od minule nezměnil, dokumentaci již nepřikládám. Jediné v čem si pohorším je to, že se budu muset dělit opět o postel, ale to už sem si zvyknul…
Všechny tyto změny k lepšímu byli podmíněny 2 SMS zprávami o tom, že jsou holky rovněž pozitivní (dej jim pánbůh věčnou slávu (a hlavně to zdraví)), nicméně i přes postupně zkracované interval mezi mými dotazy („Už vám to přišlo“) jsem se až do 16.20 nic nedozvěděl a byl sem proto stále na samotce. Jen abych, na nějakém jednoduchém příkladu, vysvětlil, jak je to tu komplikované – Anežka nerada vstává brzo a nedá se říct, že by příliš vnímala, já naopak vstávám dříve (byť nyní, zřejmě kvůli nemoci spím déle) a mám po ránu hlad. Moje prosby o připravení snídaně (když mám přístup do kuchyně zakázaný) nebyly vyslyšeny. Probudila se, až když sem jí zavolal na mobil (kdo u nás byl, tak tuší, že zas tak velký ten byt není). Následně ale opět, bez jakékoliv reakce na mé volání, chtěla jít spát, no nebudu to protahovat – snídani sem naštěstí dostal cca 1,5 hodiny po probuzení – buchty a Pavlovu následovány perníkem od Kristýny, tudíž na obsah si stěžovat nemohu.
Zbytek dopoledne (spíše tedy skoro poledne) probíhal menší úklid bytu, Helča stále spí, tak už s Anežkou znervózníme, zda ta holka vůbec žije. Ano žije, vylezla s naopak velmi dobrou náladou, s tím, že stejně nikam nemůže, tak co by se pořádně nevyspala… Svoji nudu jsem se rozhodnul ozvláštnit sjížděním starých fotek a jejich selekcí k vyvolání a ano, takto jsem se alespoň dostal na tu Sněžku, a to hned několikrát – viz přiložené foto. Na druhou stranu, vnímavý pozorovatel (zbytky zraku stačí) si povšimne, že toto mohlo být foceno v kdejaké prádelně, a proto dnešní hezké počasí zamrzí dvojnásob.
K obědu (pozdní svačině) máme Pad Thai, vaří holky, já kibicuju a i proto je výsledek velmi dobrý, viz přiložené foto (jen upozorním, že první foto neobsahuje vše co do jídla patří, chybí zde sezam, koriandr a chilli (sůl a pepř nepočítám, pro hnidopichy ještě tedy olej), recept bude součástí editu. Odpolední spa (spánek, nikoliv wellnes) jsme prošustrovali, a tak se každý věnuje své oblíbené kratochvíli – Anežka čte nějakou červenou knihovnu, Helča pracuje na diplomce, já čekám na SMS a dojídám KFC ze včerejška.
16.20 – mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu – vlastně mám jednu zprávu, záleží na úhlu pohledu, jak si ji kdo vyhodnotí = obě holky jsou negativní. Nechápu jak je to možný, ale budiž, každopádně moje situace & práva v domácnosti se nelepší, psychika strádá a jak píše profesor Flégr a jeho Micínek, psychická pohoda je důležitá, tudíž uvítám dary, především peněžité na její podporu (nehledejte v tom prosím paralelu s crowdfundingovou kampaní během dovolené v USA – The Narrows & Bryce Canyon, v tomto případě platí stanovisko čerta Drápala: „co peklo schvátí, to už nenavrátí“)
COVIDu zdar!
Panda
PS: ten náznak s panem plukovníkem je samozřejmě fór, s takto flagrantním porušováním nařízených opatřeních bych nesouhlasil…
edit: Pokud Dan za červenou knihovnu označuje už i Rozpojené státy od Martina Řezníčka, tak nevim. Je teda pravda, že když ho vidim v televizi, prožívám něco jako milostné vzplanutí. A hádám, že v tom nejsem sama. Mimochodem knihu doporučuju a za týden zájemcům i půjčuju.
Anežka
edit2: samotný COVID se stále drží na uzdě, včera jsem četl nějakou studii (asi spíš povídání typu „jedna bába povídala“), že průběh se zhoršuje primárně mezi 5 – 7 dnem nemoci s tím, že v průměru je pacient hospitalizován 10. den – dnes je jestli se nepletu 6. den, tudíž se dle statistik blížíme světlu na konci tunelu.
Panda2
edit3: Kdo se chce zasmát, přibližte si fotku, kde s Helčou vaříme. Ano, můj nos je spíš z větších, ale Dan využil optického klamu s Helčiným dekoltem a učinil ho monstrózním. Díky.
A.
