Karanténa – Den 2 (ale i doplnění k D-0)

21.10.2020
Pokračování naší odyssey o (ne)napínavém průběhu letošní dovolené je tu!
edit: Ještě bych alespoň krátce, především přehnaně dramatickým způsobem, popsal cestu na letošní dovolenou. Z neděle na pondělí, cca okolo 3 hodiny ráno (vždy odjíždíme přes noc) mi došlo, že mi není vlastně dobře, že se potím, mám zimnici a teplota roste. Snažím se zaspat, ale celkem dlouho se mi to nedaří, ošívám se, a to už nedá ani mé drahé polovičce, tak se ptá, jestli mi je dobře. Popravdě odpovídám, že už sem zažil lepší spánek.
Ráno se svobodně rozhoduji, že raději nepůjdu do práce a méně svobodně (hádejte proč a kvůli komu) zjišťuji, že mám jít na test. Volám praktikovi, který bez řečí vypisuje žádanku s tím, ať si najdu cestovku (odběr) podle svých preferencí. Většina míst (které jsou určeny pro lidi se žádankou od lékaře / hygieny) je celkem „vyprodaných“, ale v Revoluční ulici je jeden expresní dopravce (odběrové místo) dostupný prakticky ihned, odjezd (výsledek) slibují ten samý den, volba je tedy jasná.
Autem se přemisťujeme, přičemž v 11:02 přicházím do imaginární fronty a zhruba v 11:06 odcházím se slzou v jednom oku a zbytek dne čekáme doma na výsledky. Ty, jak už víte přijdou těsně před půlnocí s tím, že jsem pozitivní… Druhá noc (z pondělí na úterý) je horší, ale držíme se hesla #staypositive, tak se snažíme si moc nestěžovat (a v porovnání s jinými ani nemáme na co).
T-0
Teď již k dnešnímu dni: všechno je růžové, všichni 3 členové střešovického koviďáku měli pohodovou noc, probouzet se to tu začalo až po 8 a byla to pěkná nuda, jediná radost byla snídaně, kterou byly buchty, co buchty včera upekly.
Příznaky nikoho z nás netrápí (bolavé záda přičítám vysokému věku a tomu, že většinu času aktuálně trávím v posteli, v zavřené ložnici – když ji náhodou povolí holky otevřít, tak je můj výhled hnedka hnedka lepší, pozice nikoliv – viz níže), a tak se zavrtáme k počítačům a jdeme budovat lepší zítřky…
Poučen z předchozího dne hlásím zavčasu, že budu mít hlad (poučený čtenář tuší, že nejčastěji zmiňovaný příznak COVIDu – ztráta chuti a čichu se zatím díkybohu nedostavil), a tak se oběd zvládne udělat v normální čas, dnes máme aglio olio, velmi dobré.
Odpoledne střídáme práci, nudu, sledování tiskovky pana plukovníka (ta asi určitě nepotěšila nikoho, kdo není v karanténě), nudu, diskuzi o dalším jídle, práci, svačinu (bavili jsme se přece o jídle!), a tak furt dokola. Kdo by netušil jak to skončí – ano, u jídla, ale večeře bude jen lehká – pečené brambory se zeleninou. Zítra snad Mac & Cheese…
V průběhu dnes se u nás stavil na pokec Anežky táta, komunikace ale probíhá jak v Romeovi a Julii ze zahrady, jen ten balkón ani v jednom pokoji nemáme, a tak každý máme alespoň svoje okno…
J edinou vtipnou příhodou byl dnešní telefonát od hygieny, který absolvovala Anežka a především moment, kdy ji operátor informoval o jeho názoru o délce trvání karantény v případě negativního testu. Podle něj, by měla nastoupit na 10-denní karanténu poté, co já si odbudu svou infekční periodu koviďáka, kterou
mám na 10 dní od pozitivního testu. Tzn. reálně by měla být doma do 08.11. Vtipné na tom je především to, že jak já, tak Helča jsme dostali jiné instrukce, které se jejich karantény v případě negativního testu týkají – nemají v tom holt úplně jasno (další chudáci, které jsem uvrhnul v nemilost, mají samozřejmě jiné podmínky, neb nyní se již překvapivě nepotkáváme) Pokud Helča včera psala o tom, že vidina prodělání nemoci (samozřejmě s lehkým průběhem) není z jejich pohledu zavrženíhodná, tak s postupem času tu tato myšlenka stále častěji probublává napovrch…
A proto s přáním pevného zdraví…stay safe!
PS: konspirační teorie o původu mé nemoci samozřejmě existují a nemusíte se bát…všechny odhalíme & zveřejníme, času na to máme dost…